Stíhačky

Sovětský stíhací letoun Mikojan-Gurjevič MiG-21 (V kódu NATO Fishbed) navazuje na konstrukci experimentálních letounů Je-2, Je-4, Je-2A a Je-5. První vzlet stroje Je-4, s pilotem Grigorijem Alexandrovičem Sědovem za řízením, se uskutečnil 16. června 1956. Skutečným prototypem budoucího MiGu 21 ale byl až stroj Je-6. Tento stroj byl během zkoušek zcela zničen havárií, při které přišel o život zkušební pilot Vladimir Andrejevič Něfědov.

Sériová výroba byla zahájena roku 1959, ale zavedením do výroby vývoj letounu neskončil. Další změny konstrukce byly mj. ověřeny na stroji Je-66.

Letouny MiG-21 byly zařazeny do výzbroje armád více než padesáti států, v letech 1961-2005 byly i ve výzbroji ČSLA a poté armády ČR. Licenčně se vyráběly v průběhu let 1963-72 ve firmě Aero Vodochody.

Verze

Sloužící ČSLA a AČR

• MiG-21F-13: v ČSLA od roku 1961, nebyla vybavena radiolokátorem, jeden pár podvěsníků, vyráběná i v ČSSR, zpočátku pod označením Z-159
• MiG-21PF: modernizovaný typ, vybavený radiolokátorem, bez hlavňové výzbroje určený pro protivzdušnou obranu, po odpálení raket ztratil prakticky bojeschopnost (měl proto přezdívku "Holubice míru")
• MiG-21PFM: vylepšená verze, významné snížení přistávací rychlosti z 340 na 300 km/h
• MiG-21R: průzkumná verze, větší nádrže, 2 páry podvěsníků pod křídly (mohou nést kromě bojových i různé průzkumné prostředky a přídavné nádrže)
• MiG-21M: víceúčlový letoun, obdobný verzi R
• MiG-21MF: Nejmodernější verze, sloužící v ČSLA a AČR, později upravená pro součinnost s vojsky NATO na verzi označovanou jako MiG-21MFN
• MiG-21U: Výcviková dvoumístná verze ("spárka"), obdobná typu F
• MiG-21US: Dvoumístná verze, obdobná typu PFM, vybavená periskopem pro instruktora
• MiG-21UM: Dvoumístná verze, obdobná typu MF

Další verze

Celkem existuje vice než dvě desítky variant, často předurčené pro konkrétní zemi

• MiG-21I: Experimentální letoun, na kterém se ověřoval tvar křídla pro Tu-144, přistávací rychlost cca 220 km/h, vyrobeny 2ks
• MiG-21bis: Nejmodernější vyráběná verze MiG-21

 MiG-21F-13 (Fishbed-C)

Hlavní technické údaje

• Osádka: 1 (pilot)
• Rozpětí: 7,150 m
• Délka trupu: 13,460 m (celková délka, včetně trubice PVD, 15,760 m)
• Výška: 4,100 m
• Nosná plocha: 23,00 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 4980 kg
• Vzletová hmotnost: 7370 kg
• Max. vzletová hmotnost: 8625 kg (s přídavnou nádrží a dvěma 250kg pumami)
• Pohonná jednotka: jeden dvourotorový turbokompresorový motor z konstrukční kanceláře Sergeje Konstantinoviče Tumanského, typ Tumanskij R-11F-300
• Tah motoru: 3900 kp (38,25 kN)
• Tah motoru: 5750 kp (56,39 kN) s přídavným spalováním

Výkony

• Maximální rychlost ve výšce: 2125 km (M = 2,05)
• Cestovní rychlost: 930 km/h ve výšce 11 000 m
• Operační dostup: 17 500 m
• Počáteční stoupavost: 140 m/s
• Čas výstupu do výšky 10 000 m: 3,20 minuty
• Dolet (maximální technický dolet, s příd. nádrží): 1670 km ve výšce 11 000 m

Výzbroj

• jeden kanón NR-30 ráže 30 mm

• jeden dvouhlavňový kanón GŠ-23 kalibru 23 mm, 200 nábojů (verze PFM, MF, SMT a bis) nebo jeden 30mm kanón NR-30 s 60 náboji (verze F-13).
• výzbroj nebo výstroj na 5x podvěsech do hmotnosti 2000 kg:
  • 4x Vympel K-13
  • 4x Molnija R-60
  • 1x přídavná 450 l nádrž na trupovém závěsníku
  • 2x přídavné nádrže nádrže na křídelních závěsnících

Mikojan-Gurjevič MiG-21
Polský MiG-21bis
Určení	stíhací letoun
Výrobce	Mikojan-Gurjevič
První let	14. února 1955 (Je-2)
Zařazen	1959 (MiG-21F)
Vyřazen	90. léta (Rusko)
Charakter	Ve službě
Hlavní uživatel	SSSR Indie Rumunsko Vietnam Československo Česká republika
Výroba	1959 (MiG-21F) do 1985 (MiG-21bis)
Vyrobeno	11 496 ks (10 645 ks v SSSR, 194 ks v ČSSR, 657 ks v Indii)