Stíhačky

Micubiši A6M (známý pod neoficiálním označením Zero - anglicky „nula“) byl japonský palubní stíhací letoun, který během druhé světové války sloužil v japonském císařském námořnictvu a po válce i v Číně. V japonském námořnictvu byl letoun označován jako palubní stíhací letoun typ 0 (japonsky: 零式艦上戦闘機, Rei-šiki kandžó sentóki) nebo zkratkou Reisen (零戦). Mezi spojenci znám jako Zero (i přesto, že oficiální kódové jméno bylo Zeke a pro pozdější verzi A6M3 Hap a Hamp).

Vývoj

Jeho vývoj začal v roce 1937, jako náhrada za typ A5M, s maximální rychlostí přes 500 km/h, lepší výzbrojí, obratností a stoupavostí. Vznikl tak první palubní stíhač, který se vyrovnal stíhačkám startujícím z pozemních základen.

Prototyp vzlétl roku 1939 a v září byl zařazen do služby jako A6M1. Verze A6M2 měla silnější motor a 15 strojů bylo nasazeno v Číně, kde nad Čunkingem sestřelily všechny čínské obranné stíhačky.

V roce 1942 se k útvarům poprvé dostala verze A6M3 s výkonnějším motorem, menším doletem a novým křídlem (s „useknutými“ koncovými oblouky).

Až na konci roku 1944 se objevila verze A6M6c se silnějším motorem, ale vzniklo pouze několik kusů, protože továrna Nakadžima, kde se motory montovaly, byla z velké části zničena.

Poslední verzí byla A6M7, šlo o stíhačky přestavěné na střemhlavé bombardéry, ale i před touto verzí vznikly stovky letounů určené pro útoky kamikaze. Nástupce Zera měl být Micubiši A7M Reppú, ale problémy s jeho vývojem způsobily, že Zero zůstalo hlavním stíhacím typem japonského námořního letectva až do konce války.

První Zero zkoumané Spojenci

O nové japonské stíhačce byly USA informovány velitelem americké dobrovolnické skupiny Létající Tygři v Číně Clairem Chennaultem. Poprvé mohli Spojenci prozkoumat vrak nové zbraně nepřítele poté, co bylo 20. května 1941 při útoku na letiště Tchajping-su a Šuanglin poblíž Čcheng-tu sestřeleno protiletadlovou palbou jedno A6M od 12. kókútai (航空隊 ~ letecká skupina/pluk). Jednalo se vůbec o první Zero ztracené v akci. Na základě nálezu byla odhadnuta výkonnostní tabulka pro nový stroj, která byla až pozoruhodně přesná. Hlášení se ale ztratilo v Singapuru mezi ostatními zpravodajskými informacemi.^[1] O to bylo překvapení nad Pearl Harborem, v Malajsii a na Filipínách větší.

Vůbec první téměř nepoškozené Zero se dostalo do rukou Číňanů ještě před Pearl Harborem, když 26. listopadu 1941 nouzově přistála dvě A6M2 od Tainan kókútai na pláži poloostrova Lejčou v jižní Číně. Zero V-174, které pilotoval nitó hikó heisó (二等飛行兵曹 ~ desátník) Taka-aki Šimohigaši, bylo při přistání poškozeno a tak ho Číňané pouze ukryli. Zero V-172 výrobního čísla 3372, které pilotoval itó hikó heisó (一等飛行兵曹 ~ četař) Šimezoh Inoue, bylo ale pouze lehce poškozeno a Číňané ho nejprve ukryli, rozebrali a posléze převezli do neokupované části Číny. Později bylo Zero 3372 převezeno do Států. Toto bylo opravdu první Zero, které se dostalo do rukou Spojenců v relativně nepoškozeném stavu, ale vzhledem ke komplikované a zdlouhavé přepravě z Číny jeho testy začaly až po „Akutanském Zeru“ DI-108 v. č. 4593.^[2]

V červnu 1942 spojenci získali téměř nepoškozený vzorek letounu DI-108 (výrobní číslo 4593^[3]) z letadlové lodě Rjúdžó, který nouzově přistál na ostrově Akutan poblíž Dutch Harboru během japonského útoku na Aluety. Následné zkoušky ve Státech (první let se uskutečnil 20. září 1942) ukázaly jeho nedostatky.

Bojové nasazení

Na začátku války Zero překonal kterýkoli spojenecký letoun na pacifickém bojišti. V bitvě u Midway Američané nasadili proti Zerům ve verzi A6M2 své Wildcaty ve verzi F4F-4. Proti nim měla Zera stále ještě výhodu lepší obratnosti a stoupavosti, ale těžší Wildcat byl rychlejší ve střemhlavém letu, měl samosvorné nádrže a pancéřovanou kabinu. Koncem roku 1942 se na bojišti objevila nová verze: A6M3 s „useknutými“ koncovými oblouky. Nové, silnější a lépe pancéřované letouny, jako například Corsairy a Hellcaty ale postupně získaly převahu.

Specifikace (A6M2)

Technické údaje

• Posádka: 1
• Délka: 9,05 m^[4]
• Rozpětí: 12,00 m^[4]
• Rozpětí se složenými křídly: 10,955 m^[4]
• Výška: 3,525 m^[4]
• Plocha křídel: 22,44 m^2[4]
• Hmotnost (prázdný): 1 680 kg
• Hmotnost (naložen): 2 410 kg
• Pohonná jednotka: 1 × 14válcový hvězdicový motor Nakadžima Sakae o výkonu 709 kW
• Štíhlost křídla: 6,4

Výkony

• Maximální rychlost: 533 km/h
• Dolet: 3 105 km
• Dostup: 10 000 m
• Stoupavost: 15,7 m/s
• Zátěž křídel: 107,4 kg/m²
• Výkon/Hmotnost: 294 W/kg

Výzbroj

• 2× kulomet Typ 97 ráže 7,7 mm v kapotě motoru. U pozdějších verzí A6M byl Typ 97 nahrazen velkorážným 13,2 mm kulometem Typ 3.
• 2× 20 mm pevné kanóny Typ 99 v náběžných hranách křídlech.

• Bomby:
  • 2× 30 kg a
  • 1× 60 kg bomby nebo
  • 2× pevné 250 kg bomby

Micubiši A6M
Určení	stíhací letoun
Výrobce	Micubiši, Nakadžima
Šéfkonstruktér	Džiró Horikoši
První let	1. dubna 1939
Zařazen	červenec 1940
Vyřazen	1945 - Japonsko 1956 - Čína
Vyrobeno	11 000 ks
Varianty	Nakadžima A6M2-N